Alžbětu – Sissi- nudil dvorský život. Utíkala před ním a někdy i sama před sebou do Uher, na Riviéru či na daleké ostrovy v oceánu. Zdržovala se jen tam, kde se cítila svobodně. Její cesty trvaly měsíce a předem je s nikým nekonzultovala. Milovala rychlé koně a odvážné muže typu hraběte Gyuly Andrássyho, který byl prvním ministerským předsedou v Uhrách.
Později, když nemohla ze zdravotních důvodů jezdit na koni, tajně veršovala ve stylu poezie Heinricha Heina. Když neveršovala, starala se především sama o sebe. Od dvaadvaceti let držela přísné odtučňovací kúry, které jí zachovávaly žokejskou váhu do 50 kg. Koupala se v mléce; žloutkování a následné mytí a rozčesávání dlouhých vlasů bylo služebnictvem nenáviděno. Jestliže v šedesátých a sedmdesátých letech platila za nejkrásnější panovnici Evropy, pak v osmdesátých letech se z ní stala vyzáblá podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.
Zásadní přelom v Alžbětině životě znamenala tragická smrt syna Rudolfa v zimě roku 1889. Z tohoto šoku se již nevzpamatovala. Po jeho smrti ztratila všechnu životní sílu. Z hrdé, krásné ženy se stala černě oděná paní která svými rozmary trápila své okolí. Poslední léta života strávila v milovaném Řecku, kde bloudila ve stopách bájného hrdiny Achilla a na ostrově Korfu nechala zbudovat nákladný palác A c h i l i o n. V depresích způsobovaných střídavě fyzickým vyčerpáním těla při dlouhých túrách a nesmyslným hladověním myslela už jen na smrt. Z tohoto zvláštního stavu mezi životem a smrtí ji v podstatě vysvobodil italský anarchista Luigi Lucheni, který vlastně z nedostatku lepší příležitosti probodl pilníkem císařovnu, když spěchala do ženevského přístavu a nevnímala okolí. Takto vlastně náhodou skončil už tak zvláštní život císařovny Sissi.
